Do šera mého života
tvá bledá hledí líc
z neznámých světů záhrobních...
a v bolesti své němý už a tich,
já cítím: na tom světě již
nebudu šťasten nikdy víc.
Bez tebe radost není radostí,
ni příroda už netěší...
i píseň ptačí v ořeší
jak by teď pod sordinou zněla mi,
a žalem podryta, jako by mizela
chuť k životu šerými dálkami...