Že na rodné zas hroudě volně dýchám, žiji,
nemohu zapomenout... Zapomenout nemohu,
že tisíce těl českých v cizích zemích hnijí,
že duše soucitná neklekne jejich ke hrobu...
K nám nepřehledné moře našich hrobů volá
z niv sladké Francie, z Russie rovin žírných,
z pahorků srbských a i pod Alpami zdola
z italských nížin u Piavy nedozírných...
Tam věčným dřímou snem ti války mučedníci,
už téměř zapomenuti jsou v půtkách stranických
a snad jen osamělý básník, hloubající
nad lidstva osudy, vzpomene pustých hrobů jich...