Ó bílé břízy na stráních,
k vám vždy se obrací můj hled,
když z kraje mizí zvolna sníh
a jaro plaše zírá v svět...
Vzkříšení symbol nejkrasší
jste, jejž jen Bůh můž’ vykouzlit,
když ostýchavě vyraší
křehoučké lístky v slunce svit...
Umělce první vznět a vzmach
a lásky první blouznění,
tak cudné, ještě jako v snách,
srovnávám s vaší zelení...
Ó bílé břízy na stráních,
jak bláznivě jsem měl vás rád
doma, Šumavských na pláních,
kde nad hřbitovem stál váš řad!
I v řevu války v cizině,
kde věru nelze mnoho snít,
ve smutné ruské dědině
se dávám vámi okouzlit.