Čarovný zázrak Alp jsem jednou v žití zřel,
když, ubohý vojáček, do Uher jsem jel.
V dalekých frontách hřměla strašná hudba děl,
však já jsem na všechno v té chvíli zapomněl.
Má rodina, má vlast, vše z mysli zmizelo,
jak oko mé se na hřbety hor upřelo.
A snílek v rakouských teď hadrech vojenských,
jsem cítil, že duch světa tady na mě dých’...
Já cítil, před přírody věčnem, velebou
že všichni tyrani jsou hříčkou ubohou.
A tehdy prvně, velehorám tváří v tvář,
vyšlehla v duši mé naděje pevné zář.
Já uvěřil, že Ten, kdo stvořil hor těch chrám,
katanům spravedlivě naměří, i nám...