Krajina je zasněžena,
v plášti sněhu dřímou lesy,
ticho, jenom v skalách kdesi
chladný vítr ostře sténá.
Sedá stromům na ramena,
v holých větvích zavýskne si – –
Krajina je zasněžena,
v plášti sněhu dřímou lesy.
Spi, má písni unavená,
v duši mou se ticho věsí,
bouř jí více nevyděsí:
bez touhy to, beze jména
krajina je zasněžená!