Ó kouzla večera,
já marné na vás čekám,
když hvězdná nádhera
se snáší ve klín řekám.
Ó vůně plačící
v těch zadumaných tónech,
když pěli slavíci
a mřeli na balkonech!
Ó vůně kouzelné,
ó kouzla věčně vonná –
proč duch k ní věčně lne,
když zapomněla ona?!
Proč pějí slavíci,
když ona neslyší je,
v té noci zářící
žár jiných rtů když pije?!
Jak květy pažitu,
jez svadly zimou dlouhou,
já jesle dýši tu –
proč nezemřel jsem touhou?!