Zem zapomněla, o čem se jí snilo,
když halila se z jara do poupat,
a na stráni až sněhu bude bílo,
pak usne vše, co zpívalo a žilo:
tak se to lépe bude spát!
Tam na hřbitově, k němuž mladou vesnou
se s ptáky vrátil pestrý květů šat
i nový život se svou písní plesnou,
teď mrtví v hrobech v tužší spánek klesnou:
tak se to lépe bude spát!
A ze hrudi až vyrvem vzpomínání –
květ poslední, jenž v žáru léta svad’,
do vesny zpátky nebudem chtít ani
a v dlouhém míru zapomenem na ni:
tak se to lépe bude spát!