Už tedy nikdy nad kolébkou
se nebudeme spolu skláněti,
svou rukou hřející a hebkou
sny nepožehnáš mému dítěti!
Co bude po nás? Zhnědlé listí
tvých vavřínů a listy básní mých,
trou zpráhlé lidské nenávisti
a marnost našich srdcí horoucích.
Co cítíme, kdo docílí to,
či zrak se proto slzou zakalí?
Té krve je mi tolik líto –
my budoucnu jí přece nedali!