To slovo lásky, jež jsem promluvil,
by vaše ústa řekla ke mně jednou,
než přijde bolest, jíž bych souzen byl,
než moje líce v umírání zblednou!
Být zbaven strastí, prokletí a pout,
těch, jimiž srdce věčně sklíčeno je,
v své náručí vás jednou přitisknout
a šeptat šťasten: „Na věky jsi moje!“
A potom zhynout jak těch květin dech,
co ve vlasech vám večer umírají,
a cítit ještě, kterak v smutných snech
ty krásné oči pro mé mládí lkají!