Své svědomí jsem na kříž přibil v noci:
krev, která proudem stékala mu z rány,
když ve svých mdlobách mřelo bez pomoci,
já chytal v pohár z lebky udělaný.
Teď vášní žár jen ve dny mé se kmital
a svědomí mé v mdlobách umíralo,
já proudy krve do poháru chytal,
mně svitem pomsty v bouře nezaplálo.
A nad předsudky hřměl jsem dál a chvění,
až v závratném svém, divém opojení
jsem svědomí krev z číše vypil rázem.
Však jed té krve povalil mne na zem
a opuštěn teď, bez soucitu ženy
tu svědomím svým ležím otrávený.