Z dnů plných tuch a plných bolu,
kde hledali jste sebe všude,
dnes do života jdete spolu
a věříte, že krásným bude.
Z těch problémů, jež svět si bájí
a ztracený v nich hledá eden,
v ráz všechny zase zanikají,
když pro budoucnost stačí jeden.
On tisícerou stajen maskou
je stále týž a pravdu hostí,
když rozluštit jej možno láskou
a chápat silou oddanosti.
Bouř, která řádem světa třese
a ničí květy sterých duší,
vás blažených pak nedotkne se
a vaši ryzost neporuší.
I při vichřici bleskem rudé
vy smíte zříti nebe čisté,
když illusí tou, jež vám zbude,
vy v dobru život prožili jste.
Vám z vlastních duší něha vzroste
a zulíbá vás rtoma svýma –
i po jeseni bouří prosté
vy nepoznáte, že je zima!