Studánky jara, nejste zasypány?
Po léta úpal života jsem snášel,
mlčením pyšným hojil jsem své rány –
v kterých to hájích ještě jsem vás našel?
Oželel vůně jsem rozváté,
oželen byl jsem už stokráte –
a vy zas ze hlubin tryskáte?
Byla noc letní, krátce minula mi,
vychladla zase pohádka mé krve –
kterak že znovu vzbouzíte se samy,
svěžejší, čistší, než jste byly prve?
Mrtvá má mladost jak za živa
za letních půlnocí zářivá
ve vás se radostně umývá.