Než svět nás pochopí, my mrtvi budem snad
a budem šťastni spát v tom hrobě bez ozdob,
z nás každý, třeba mlád, v ten hrob si lehne rád,
a nápis společný nám dají na ten hrob.
A v ruce sepjaté nám dají bílý květ,
jenž kvetl na lukách, když míval jsem Tě rád.
a květ, ten bílý květ – on svadne touhou hned
a v hrobě společném on s námi bude spát.
A celý širý svět jak v naši rakvi květ
pak bude prosycen snů našich balsámem
a celý šírý svět nám bude závidět –
neb ani v hrobě tom my sebe nesklamem!