Opojně voní květy akacií,
jasmínu houšť, ta kvete, dýchá jarem
a motýlové květů nad pohárem
se sklánějí a vůni jejich pijí.
Lip alej zvučí jarní melodií,
dva milenci se sladkým v duši žárem
jdou v jejich stromů labyrintu starém
a šeptají a s jarem písní žijí.
Pták vyletěl si z útulného hnízda,
na větev used’, poskakuje, hvízdá,
je jedním tónem v jara věčné písni
a milenci ti, jejichž srdce buší
v souladu sladkém, v stejných citů tísni,
jsou jeho srdcem, jeho celou duší.