Což bylo hříchem moje celé mládí,
jež proplakal jsem v neurčité touze,
bych za večera, který mírem chladí,
směl v duši svou skrýt trochu lásky pouze?
Což bylo hříchem moje tiché štěstí,
ten modrý květ pln lahody a vůně,
jenž počal v šeru mojí duše kvésti
a vaše slzy nesl ve svém lůně?
Což bude hříchem, v pláči pro tu vesnu,
jež musí padnout v chladnou hrobů půdu,
až bez víry a znova znaven klesnu
a za vás, drahá, modliti se budu?!