Nám život málo dal a my mu tolik dáme,
krev srdce nejdražší i majestát svých duší,
on stokrát zradí nás a tisíckrát nás klame,
my chtěli k slunci výš – a k zemi nás on skruší.
A ještě řekne pak: „Ó snílkové a blázni,
vám radost nežije a bolest pro vás nelká,
ať slastí chvíte se či umíráte bázní –
vše vaším uměním je komedie velká!“
Jde život stále dál, dni vzcházejí a mizí:
ó je to velký div, když svět se lží tou spíjí,
v sny naše nevěří ni v lásku naši ryzí –
že i ta naše smrt mu není komedií!