Ó přišla byste, kdybych mrtev spal
v té úzké rakvi mlád,
S tím krásným okem, v kterém chví se žal
a jež jsem tak měl rád,
ó přišla byste, zbožná duše tichá,
svou bílou dlaní, z které teplo dýchá,
mé chladné čelo křížem požehnat?
Ó, přijďte jistě k chudé rakvi té,
má písni nejdražší,
v mou stuhlou hraď vy píseň vkouzlíte,
jež stíny zaplaší,
já v hrobě vlhkém zbaven snů i trudu
dál neznámou tu báseň sníti budu
v svém stlívajícím, těžkém rubáši.
Tu báseň velkou, již svět nepozná,
jež v hrobě dozvučí,
však před ní prchne Smrt má přehrozná
a v jejím náručí
já budu věčně žíti do zázraku –
ó, přijďte jistě, v záři vašich zraků
tam na mém hrobě kvítí vypučí!