Za červnových nocí srdce dotoužilo,
usíná a usne mi...
Není možná, aby jaro ještě bylo
se slavíky, s vůněmi!
Lze teď jenom tušit, zamyslit se časem,
nač ta touha veškerá...
S posečených lučin když to zadýchá sem,
jaká smyslů nádhera!
A čím duše více pohnutí se brání
jako v usínání, v snách,
oč je více vášně ve všem odříkání,
více lesku ve hvězdách!
Nebude už z rána plno květů v rose,
žili jsme a dožili –
věru ani nechci, aby splnilo se,
co sem dýchlo na chvíli!