Ó růže – temně v duši mojí kvetly
a v roucha mrtvých byly vetkány,
v jich těžký dech svit jara neplál světlý,
jen Smrt tam lkala, hřměly varhany.
Jak děkovat vám modlitbami všemi,
že záři jara mám zas převnadnou,
v níž jenom růže vidím širou zemí,
jež něžné jsou a nikdy nesvadnou?!