Smetana:
Věnceslave Hanko, víš-li,
že ti na tvůj podvod přišli?
Hanka:
Zásluha však jemu přísluší,
že jsi stvořil svoji Libuši!
Smetana:
Věnceslave, není zbytí,
budou ti teď zlořečiti!
Hanka:
Ať mi na renomé ubývá,
lhostejno je mi to v ráji,
já shráb’ slávu aspoň za živa –
tvou však dědicové mají!