Sníh lilií plál, růží nach,
zem nořila se do nebe,
a na lukách i v zahradách
vše kvetlo, plálo pro tebe.
A pro tebe ten širý svět
byl královstvím, jež nezná pout –
jen onen květ, ten modrý květ
jsi neměl utrhnout!
Ta duše květu průhledná,
již nahou chtěl jsi vidět kvést,
ti prchla v modro beze dna
a znikla v bílé záři hvězd.
V ráz tisíc duší za ní hned
a pro tebe tam chtělo plout –
jen onen květ, ten modrý květ
jsi neměl utrhnout!
Teď jedem krajem bez mezí,
a vstává noc, a vstává den,
tvůj krunýř, hrdý vítězi,
jak je tím květem ozdoben!
Když v jeho srdce vtiskneš ret,
noc ukryje se v mraků kout –
jen onen květ, ten modrý květ
jsi neměl utrhnout!
A jedem v písni šalmají,
a věnčený ti kyne cíl,
a krásné ženy jásají:
„Hle miláček náš zvítězil!“
Jim hoří v srdcích vášní vznět,
bys jejich srdce spálil v troud –
jen onen květ, ten modrý květ
jsi neměl utrhnout!
Ó co se ctnosti rádo vzdá
a samo v náruč urve tě,
ó co se hrdých plánů zdá,
ó co je slávy na světě!
A pro tebe ten širý svět
byl královstvím, jež nezná pout –
jen onen květ, ten modrý květ
jsi neměl utrhnout!