Květ řek’ mi ráno na lukách:
„Ó netrhej mne, mladý květ,
teď voním v snách, plám jeden nach –
a ve dlani ti svadnu hned!“
A já přec utrh’ onen květ
v snech svojí lásky záhadné,
ač věděl jsem, že touhou hned
v Tvých zlatých vlasech uvadne.
Ó květem tím je srdce mé
a srdce mé je nad ten květ –
když svoje jitro žijeme,
ó nech je pět’, vždyť svadne hned!
V Tvé zlaté vlasy jak ten květ
svou divnou vůni vdýchá Ti
a vydýchá a svadne hned
jak vonný květ v té souvrati.
A bude šťastno umírat
a bude šťastno jak ten květ,
jenž pro Tebe tu rozkvet’ rád,
jenž pro Tebe tu svadne hned.