Mně kvetla v duši zázračná květina,
v ní spala rosa zlatem obetkána,
květ žárem hořel jak den, když shasíná,
a voněl jak dech našich lesů z rána.
Tak opojný byl jak dívčí polibek
a sladký jak sen první lásky junný –
ó odkvet’ též tak jak milování věk
parného léta žárném na výsluní.
A odkvet’ jak shasne svit slunce jediný.
jak opozděný kvítek na jabloni –
teď sbírám svadlé listy té květiny,
však ani jeden z nich už nezavoní.