V síť refrainu já každé slovo chyt’
jak Satyr v náruč Nymfu zmámenu,
v bouř lásky mé trysk’ velké lásky klid
jak horský pramen mdlému jelenu:
chci z jeho zdrojů syt svým žitím pít!
Mou duší kmit’, jak plné luny svit
se dívá oknem spící na ženu:
já její krásu musím zachytit
v síť refrainu!
Pít vždycky klid a vždycky nadšen žít,
až v blesků svit jas duhy vyklenu:
ó, paní má, já musím šťasten být,
vždy milovat a bouřnou duši mít,
skrýt boly své i štěstí proměnu
v síť refrainu!