Až prvně okno otevřete
a vzpomenete za rána,
že petrklíč již v hájích kvete
a anemony v slunných stráních,
kde vonná mlha spící na nich
je zlatým sluncem protkána;
až vlaštovky si spletou hnízda
tam pod tím oknem na římse
a v keřích, kde teď vichr hvízdá,
až slavíky zas uslyšíme,
až svitem, jenž vám v zraku dříme,
já šťasten, šťasten zachvím se
a celá země vůní jemnou,
trav oddechem a teplem svým
se bude třásti v štěstí se mnou
a dýchat, volat, vzlykat krásou
a hledět v slunce, jež je spásou
a naším bohem jediným:
vy pochopíte všechno štěstí,
jež nezrodí se více snad,
když do mých snů a do bolestí,
kde věcná, věčná zima byla,
kde byla noc, kde Smrt již snila,
váš pohled loni prvně pad’.