Jak dnes ty zvony krásně zněly a jak ta hlína voněla, když zlatým jitrem rozechvělý jsem vykročil si z kostela!
Mez hnědne již a v plné kráse plá všude jehněd žluť i nach, v mých polích ozim zelená se a potok bublá v olšinách.
Jak bude letos? Dejž to, Pane, ať krásně tak a vesele to celé příští léto plane jak dnešní jarní neděle!
No, zaplať Pánbůh, však to trvalo, než se to jaro zase probralo a než jsem mohl svrchník vytáhnouti! Ni kalendář, ni prorok Fiala
tím nehnuli, dál zima číhala, a sníh se sypal o josefské pouti. Dnes otevřem však okna po ránu a po obědě půjdem za bránu,
tak neděli tu nejlíp oslavíme. Ó, jak je dobře na slunci se hřát, své plíce mužem pěkně provětrat – a na Lišce se večer zastavíme!
Ó, zda to tušíš, vše jak puká a jaký táhne zemí vzdech? To jako tvoje něžná ruka by voněla v těch pupenech!
A slunce svítí horoucněji – ó viz jen, jak se stromy chvějí, a prudčej jásá srdce mé, že svoje jaro najdeme!
První jarní neděle z pokoje nás dneska volá; vesele, ó vesele – dobře, že dnes není škola!
Den nám patří celičký, večer teprv přijdem zpátky, v chrámech světí kočičky – to už brzy budou svátky!
Po těch svátcích přijde máj, červen za ním přijde v skoku, duben, květen, červen – aj, prázdniny jsou za čtvrt roku!
Den za dnem jde, noc za nocí, a s neštěstím se štěstí střídá, jdou úspěchy, jdou nemoci, a moje oko všechno hlídá.
Zřím pukat květy, vadnout list, však v práci svou se stále halím, vždyť lidé chtějí o všem číst, a všeho musím býti dbalým.
Oh, první jarní neděle! Jak asi krásně je teď venku, kde hájům květy nastele a chatám světlo na okénku!
Já tuším jenom onen jas, jímž celý svět se budí ze sna, a přec i já jsem šťasten zas, že vrátila se snivá vesna.
Ó vlasti má, jíž plno ran v to svaté srdce vsazeno je, jíž byl ten svět jak pustý lán – kdy navrátí se vesna tvoje?
Zda přijde s láskou ve tvou zem, zda zvítězí a nezotročí? Ó, v takém jaru vítězném my rádi zavřem svoje oči!
Cookies on Poetry Cove