Květ nádherný, pln vůně opojivé,
jste nad shon všední krásou povznesena,
a my co vášní v bouři mřeme divé,
vy andělská jste v snů svých záři žena.
Já na Indie myslím lotos bílý,
jejž čistá luna líbati smí pouze,
jenž v řeky proud se nikdy nenachýlí
a k nebi vzhlíží v panenské své touze.
Takt valčíku když v snivém kolébání
vás nese krásnou v tanci na Žofíně,
mne divný smutek v hloubi srdce raní,
stesk divoký mi zaplá v duše klíně.
A myslím vždy, sem ve svět beze štěstí
a v nudu, jíž je duše zakalena,
co šťastné touhy dovedla by vnésti
tak božsky krásná, jako vy jste, žena.