Ty měl bys býti stavěn až v mraky věkovitě, by z celé české země čnít k nebi viděli tě, a založen v tu zemi bys měl být hluboko, jak jménem do daleka, jak v modro vysoko.
A nejčistší jen ruka by budovat tě měla, a nejčistší jen slova by tebe slavit směla, a nejčistší jen plamen, jejž možno v světě zřít, směl na sochu by tvoji kov nejryzejší slít.
A čeká-li nás bouře, a blesk-li v mracích dříme, ten vzplanout měl by teprv, až tebou ozdravíme – však slunce-li nás čeká svou jitřní záplavou, to nechať rozbřeskne se nám tvojí nad hlavou!
Sen lidskosti a práva ti myšlenkami táh’, boj čistých ideálů tys četl v dějinách, lesk ušlechtilých zbraní zřels v dějinách se skvít – co v základy tvé sochy má dnešek položit?
Sen ovšem zas nás tíží, však mračnem na nás kles’, boj ovšem zuří znova, však zesurověl dnes, zas blýskají se zbraně a hesla zástupů, však na posměch tvé pravdě a tobě v potupu.
My chcem se modlit k tobě – a my se rouháme, chcem tobě blahořečit – a tebe neznáme, a ve chvílí, kdy světu zní tvoje jméno vstříc, my známe jen to jméno – a pranic, pranic víc!
A my tě otcem zvali a podnes tě jím zveme! A my ti přísaháme, že nikdy neserveme v prach odkazy tvé velké a myšlenky tvé skvost, že v budoucnu si najdem, co chtěla minulost!
V plen stranický však dáno je tvoje svaté jméno, je heslem našich sporů, je bojem zneuctěno, a v plamenu, jenž slít měl tvou sochu, pojednou chcem zocelit si ještě zbraň svoji vražednou!
A ruce sebe čistší, jež požehnat se chtěly, dnes chápou se té zbraně a zbraní zkrvavěly, a na rtech sebe čistších dnes hnízdí prokletí – tvé století tak končí, tvé velké století!
A přec boj skončit musí, byť sebe prudší byl, vždyť nadarmo jsi nežil a darmo nemyslil! Co bylo snů tvých pravdou a hvězdou roků tvých, přec nemůže se ztratit v těch davech kramářských!
A nadarmo nechť béře tvé jméno kdokoli, nechť se ti třeba rouhá, nechť tebou zápolí, tvůj pomník zatím roste a čeká na svůj den a jinou, čistou rukou pak bude odhalen.
Pak věkovitě teprv on v mraky bude čnít, a celá česká země jej musí z dálky zřít, zřít musí čistší čela a vítat lepší věk – a tebe teprv chápat a rdít se za dnešek!
Cookies on Poetry Cove