Ty měl bys býti stavěn až v mraky věkovitě, by z celé české země čnít k nebi viděli tě A založen v tu zemi bys měl být hluboko, jak jménem do daleka, jak v modro vysoko.
A nejčistší jen ruka by budovat tě měla, a nejčistší jen slova by tebe slavit směla, a nejčistší jen plamen, jejž možno v světě zřít, směl na sochu by tvoji kov nejryzejší slít.
A čeká-li nás bouře, a blesk-li v mracích dříme, ten vzplanout měl by teprv, až tebou ozdravíme – leč slunce-li nás čeká svou jitřní záplavou, to nechať rozbřeskne se nám tvojí nad hlavou!
Sen lidskosti a práva ti myšlénkami táh’, boj čistých ideálů tys četl v dějinách, lesk ušlechtilých zbraní zřel’s v dějinách se stkvít – co v základy tvé sochy má dnešek položit?
Sen ovšem zas nás tíží – leč mračnem na nás kles’, boj ovšem zuří znova – leč zesurověl dnes, zas blýskají se zbraně a hesla zástupů – leč na posměch tvé pravdě a tobě v potupu.
My chcem se modlit k tobě – a my se rouháme, chcem tobě blahořečit – a tebe neznáme, a ve chvíli, kdy světu zní tvoje jméno vstříc, my známe jen to jméno – a pranic, pranic víc!
A my tě otcem zvali a podnes tě jím zveme! A my ti přísaháme, že nikdy neserveme v prach odkazy tvé velké a myšlénky tvé skvost, že v budoucnu si najdem, co chtěla minulost!
V plen kramářům však dáno je tvoje svaté jméno, je heslem našich sporů, je bojem zneuctěno – a v plamenu, jenž slít měl tvou sochu, pojednou chcem zocelit si ještě zbraň svoji vražednou!
A ruce sebe čistší, jež sepjati se chtěly, dnes chápou se té zbraně a zbraní zkrvavěly, a na rtech sebe čistších dnes hnízdí prokletí – tvé století tak končí, tvé velké století!
A přec boj skončit musí, byť sebe prudší byl – vždyť nadarmo jsi nežil a darmo nemyslil! Co bylo snů tvých pravdou a hvězdou roků tvých, přec nemůže se ztratit v těch davech kramářských!
A nadarmo nechť béře tvé jméno kdokoli, nechť rouhá se i tobě, nechť tebou zápolí – tvůj pomník zatím roste a čeká na svůj den, a jinou, čistší rukou pak bude odhalen.
Pak věkovitě teprv on v mraky bude čnít, a celá česká země jej bude z dálky zřít, zřít bude čistší čela a vítat lepší věk a tebe teprv chápat a rdít se za dnešek.
Cookies on Poetry Cove