Zvedněte poháry! Budoucna první den
na troskách nadějí budiž teď pozdraven,
všemi buď pozdraven v dalekou dál,
pro něž zas rozkvetlou nadějí vzplál!
Námi buď pozdraven, kteří tak rádi
máme své mládí, jarní své mládí,
jarní své záchvaty, jarní své deště,
jarní své bouře, jarní svůj květ,
na rtech nám nezhořkly polibky ještě,
v duších nám nezhořkl celičký svět!
Vysoko nad hlavou slunce své vidíme,
v zemi své kořeny hluboko cítíme,
planeme radostí, chceme ji žít,
planeme odvahou, chceme se bít.
Navzdory pochybám, které tu řádí,
máme své mládí, jenom své mládí,
líbat i bojovat není nám líno,
svatá je láska, svatý je hněv,
ještě nám nevyschlo v pohárech víno,
v tepnách nám nevyschla bouřlivá krev!
A my se probili mnohou už záplavou,
záplavou nepřátel mocnou a zhrdavou –
nové nechť úklady chystá nám čas,
však my se probijem kupředu zas!
Smějem se šosákům, máme se rádi,
máme své mládí, celé své mládí –
zdrávo buď, umění! V prchavý osud
směješ se sluncem na starou zem:
umění, radost přec v tobě je posud,
a my tě radostně vyzpívat chcem!