Víc než kdy jindy, v rozvrácené době,
kdy heslem dne je pouze, co nás dělí,
chcem odhodlaným srdcem státi k tobě,
z nás nejlepší, náš osvoboditeli!
Je dnešek chmurný, kolem nás se černá,
a otravujem sebe beznadějí,
však víc než jindy jsou ti srdce věrna
těch, kdož s tvé stopy očí nespouštějí.
Snad příliš záhy doufali jsme v ráno,
že místo slunce přišly kalné deště,
že sotva zaseto, už podupáno –
snad bylo málo české krve ještě!
Snad sám jsi přišel záhy v tuto zemi,
jež zaslíbenou se ti zdála v dáli,
a cestou do Emaus jdeš ještě s těmi,
kdož potkavše tě tebe nepoznali.
To pozdní zima ještě k srdcím sahá,
a včerejškem jsme ještě zahanbeni –
však česká zem je podjařím už vlahá,
a zítřek zrodí jiné pokolení.
To teprv bude česká země nová,
zem Husova, zem božích bojovníků,
zem Komenského, země Havlíčkova –
a země tvoje, otče Masaryku!