Z hlubin země, z továren a z dílen,
odevšad, kde tryská lidský pot,
odevšad, kde člověk prací silen
dobývá si práva na život,
přicházíte v jarní chvíli plesnou,
kdy se mládím znova krášlí svět,
pod blankytem, rozjasněným vesnou,
budoucnosti ve tvář pohledět.
Jak to jaro všechno sluncem zlatí,
úsměvno a plno naděje,
chudobky si všimne na souvrati,
horalovu jizbu prohřeje,
v ústrety jde k šachtám horníkovi,
okna dílen sladko zrumění,
ba i staré, oplakané rovy
pozakryje smírnou zelení:
tak buď život, o němž družně sníte,
zástupy když svoje zříte tu,
šťasten stiskem ruky pracovité,
plný síly, plný rozkvětu,
každému bud' jeho slunce přáno,
které vzešlo stejně lidem všem –
ale nejvíc budiž požehnáno,
když je prací zjasnit dovedem!