Je červenec, doba lip a růží,
den zraje zdarem, kam zrak pohlédne...
Jsou ženy krásny, vášnivi jsou muži,
žár radostného nastal poledne.
Šel’s alejemi, pohodou a stínem,
vše bylo ticho, ve všem úleva,
zdroj chladivý kdes zpíval pod jasmínem –
a teď to horko tebe zalévá!
Tvá celá bytost náhle vzbouřila se,
chce do úpalu v pole lilijí,
kde všechny smysly v nádheře a kráse
se pod hlubokým nebem opijí.
Jak svatá lázeň vlní se to parno,
je božsky krásně, s beder padá šat –
už nedojdeme, vše by bylo marno,
lze pohansky jen dneška užívat!