Už na planinách stromy žloutnou,
chlad cítí země v hluboku...
Nic nemá zpěvák, nežli s loutnou
svou mladou lásku po boku.
Dech října fičí po pláni
a vzduchem táhnou havrani.
Ač nevědí, kam večer lehnou,
přec spokojeně krajem jdou,
psi ze vsi na ně nevyběhnou
a lidé si jich nevšimnou.
Až kdyby zpěvák hladem pad’,
svět bude hocha litovat.
Však mít ten zpěvák teplý kabát,
svět za živa ho uštve snad,
a v kapsách se mu budou hrabat,
zda někde něco neukrad’.
A v každé naší české vsi
naň vyřítí se všichni psi.