Vzduch průhledný je vůní květů syt,
jež v lukách dlouhých posekány svadly,
spí nad lesem i nad strništěm klid
a olše hnědnou tůní nad zrcadly.
Ó, matko země, na tvůj svatý práh
jde velká chvíle modliteb a ticha,
svit slunce čistý dlí ti na horách
a sbor tvých lesů jako ze sna dýchá.
Ó, je to krása, štěstí, blaženosť
jen dobro nést a v umírání chvíli
mít v tichém srdci usmíření skvost
a vidět v smrti, čím jsme lidstvu byli.