Nach vzácných růží na rtech máte,
jež sladkou vůní pěvce spíjí,
a v tváři vaší lehce vzňaté
vám chví se nádech kamelií.
Sníh ramen, která temnem hoří,
plá smutným jasem nočních fial
a prs ten, jenž se z krajek noří,
snad leknínu svit čistý přijal.
A vaše srdce, moje paní?
To zmlklo ňader pod poupaty
jsouc rovno smutné, horké stráni,
kde bují rulík jedovatý.