Kudy šli jsme cestou, utrh’ jsem ti květ,
jabloní sníh něžný do vlasů ti slét’,
ptáci nad hlavami hlasitě nám pěli,
lidé divili se nebo záviděli.
Jdeme stále spolu, na cestách je prach,
ptáci letním žárem zmlkli v korunách,
už i moje píseň ulekla se lidí,
kdekdo dál se diví, ale nezávidí.
A než dojdem domů, bude večer již,
ve svém oku možná slzu ucítíš,
květy budou vadnout, ptáci znovu pěti –
komu podivit se, komu záviděti?