Sám pozdě v noci doma,
čtu přísnou knihu astronoma,
čtu o nezměrnu let...
List obrátit chci zlehoučka –
a vidím pavoučka,
jenž na okraj si sed’.
Mne věčnost láká šerá,
a na té stránce sedí efeméra –
list zvrátím, zhyne hned!
Ta věčnost, jež mne dráždí,
zda ta jí nezavraždí?
Oč zkrátím její svět?
Jen o vteřinu jsoucnosti –
i ta je věčností!
Cos neodbytně táhne ruku zpět...
Kdos velký zdá se blížit –
byť vteřinu jen, chci ji vyžít!
A já dnes nedočet’...