Padejte, měsíce paprsky zářící,
v magickém plápolu na střechy, do ulic,
na bledé obloze zastav se, měsíci.
Stříbrný štíte ty, snivou jenž lesklou líc
k zemi sem obracíš letící prostorem,
v nesměrnosť dalekou mizící víc a víc.
Zatím co letní noc hvězdného šatu lem
na bedra obrovská vesmíru rozkládá,
do duše padej mi magickým plápolem.
V svitu tvém pršícím usnuvší na lada
cosi jak mrtvých duch procitlý ve hrobě
v přelud se chvějící skládá a zapřádá.
Ženy vy, fantómy v zářící podobě,
na které zapomnít musil jsem na věky,
mládí mé, ruce své rozpínám po tobě.
Padejte, paprsky, ve prostor daleký,
vesmírem padejte, ozařte celou zem,
ve prales padejte, do pouště, na řeky.
Fantómy zářící, hvězdným svým plápolem,
velikým, chvějícím paprskem měsíce
padejte do duše, na bledý její lem,
zpívejte, jásejte hoříce, záříce.