Pan Cyrano měl dlouhý nos,
však také dlouhý meč,
a pobodal vám leckohos,
když v zlou se pustil seč.
A nežli by psal ,zasláno’
– ó Bože, jaký rek! –
pan z Bergeracu Cyrano
radš do odpůrce sek’.
Pan Cyrano se módou stal,
když Rostand o něm pěl,
nos jeho věky přetrval,
meč, běda, zrezavěl!
Svět věsí se mu na paty
(čert všechnu módu vem!)
a kdejaký chlap nosatý
teď zve se Cyranem.
Tak v daleku i široku
rek proslulým se stal,
ba, náš pan soused buldoku
už jeho jméno dal.
Ó reku, meč, jímž za živa
vjels mnohým do břicha,
v tvé rakvi rezav spočívá –
a nos, žel, nepíchá!