Vy oči neznámé, jež skloníte se krásné
jak k bledým fialám, co vůní mdlou jsou tkány,
v těch smutných písní sny, kde naděje má hasne,
vy hvězdy milenců, ó, buďte požehnány!
Vy hvězdy zapadlé, jichž neuzří mé oko,
já ve snu tuším vás i zářnou vaši krásu,
jak v duše hlubinách bych cítil přehluboko
znít rhytmy polibků a dýchal vůni vlasů.