Jdou bledým nebem oblakové bílí
a jejich třísní září měsíc zlatý,
tvá drahá hlava v moře snů se chýlí
a vůně spí ti prsů nad poupaty.
Vzduch chvící se a vůní přebohatý
tvé čelo líbá, které v touze šílí
sníc o azuru, v kterém nocí sváty
jdou bledým nebem oblakové bílí.
Tam andělé své vlasy rozpustili,
svět celý skryl se v jejich vonné šaty,
báň nebes jimi zaplála v té chvíli
a jejich třísní září měsíc zlatý.
Tvůj bílý duch v ten azur rozehřátý
se tiše chví jak motýl zabloudilý,
tam, písně mé kam padly věčnem jaty,
tvá drahá hlava v moře snů se chýlí.
Ty všechny touhy, jež jsme v duši skryli,
zní jejím chrámem jako chorál svatý,
a na tvých retech chví se nápěv milý
a vůně spí ti prsů nad poupaty.
A moje láska jako přelud vzňatý
v těch tónech šílí, svíjí se a kvílí,
tam za tebou, v ten éther bez podstaty
ti moji snové nekonečnem spití
jdou bledým nebem!