Žár padl v ulice a v začernalé domy,
mé srdce umdleno plát v ňadrech ustalo mi –
pojď, půjdem na pár dní v to hnízdo Pošumaví,
kde lidé rozšafní se nudným klepem baví
a pivo zteplalé a řeči mají fádní,
jsou hbití k pomluvám a ke vzletu jsou chladní,
jsou šťastni úplně, když v létě žízeň zhasí,
a mluví o žních jen a mluví o počasí,
dál jistě nevidí než na věž kostela –
a v tom svém šosáctví si stačí docela.