Jakoby to letní nocí někde housle hrály,
rozkošné to naladění zadychlo mne z dáli,
ani nevím, bylo-li to pravdou nebo zdáním –
jakoby se něčí ruka přitiskla k mým skráním!
Přišla jsi to, mladosti má, ještě chvíli ke mně?
Bez vášně a bez lítosti minulo to němě,
jenom tepno, tiché teplo na ztišené skráni –
bylo to jak pousmání, jako usínání...