Je krásná, viď, a líbezná
a snivá jak dech poupěte,
jak pohádková princezna
všem mužům hlavy poplete.
Hrad nemá sic, jenž k oblakům
by nedostupnou zvedal věž,
však papínek má velký dům,
a ten je nedobytný též.
Nuž, ty jsi rytíř, v závodech
a v tančení se dobře znáš
a nepomýšlíš na oddech,
když dívčích srdcí dobýváš.
Jdi, příteli, jak pravý rek
a chutě pusť se v bitvy dým,
snad obměkčí se papínek
a činžák bude přece tvým!
Až skácí vše tvé ruky vzmach,
ó, nezapomeň ani pak,
že krásné děvy v pohádkách
též ukrutánský hlídá drak.
Ten zkazil mnohou pohádku,
žluč v jazyku má divokém –
ó, nezapomeň na matku,
až počneš hnáti útokem!