Dřív nevěřil jsem, že to může být,
by v mukách duše člověk šťasten žil,
když smutkem svým, svou oddaností syt
mír drahé duše pro vždy vykoupil.
Teď jenom s vámi mohu šťasten být,
část vašich slastí, vašich bolestí –
jak v jediný a věčný slunce svit
my věříme jen jedno ve štěstí.
A mně se zdá, že mohu šťasten být
i neštěstím a věčným smutkem svým,
když mukou tou, svůj zapomenuv klid,
jen trochu míru pro vás vykoupím.