Jak zkamenělých obrů svět
ční chmurně k nebi staré chrámy
a klikatými za střechami
se velký měsíc tiše zved’.
Kdo vášní bouře, řvaní běd
by tušil nyní mezi námi?
Jak zkamenělých obrů svět
ční chmurně k nebi staré chrámy.
V té tiši, matko Země, hned
čas onen příští napadá mi,
až zbudete tu s Lunou samy
– dvě krásky stuhlé řadou let –
jak zkamenělých obrů svět.