Zem v tůni vůní stopena spí tiše,
kraj v balsamický sen je pohřížen,
že nevím, zda to moře květů dýše
či vonné prsy dřímajících žen.
A plno perel tají pára v kraji,
jak boží jas by ve klín země pad’,
že nevím, zda to krůpěje hvězd plají
či slzy žen těch, jež jsem míval rád.
Nic v světě není, jenom zapomnění,
v sníh mrtvých liljí bledne spící zem,
že nevím, zda to ustal bůh v svém snění
či zda to mlčí bolest v srdci mém.