Jak bílá labuť nervosně se chvěje
a jenom lehce čeří hladinu!
Pláň jezera je plna leknínů
a zlatý měsíc světlo na ni leje.
Hle, v smutné písni skrze květů reje,
chtít dokonati stromů ve stínu,
jak bílá labuť nervosně se chvěje
a jenom lehce čeří hladinu.
Ó, ženy smutné, v žití bez naděje
váš každý sen, pln vůně jasmínu,
zda nelká též tak teskně: „Zahynu!“
a plání žití v hrob, kam jistě spěje,
jak bílá labuť nervosně se chvěje?!