Jesličky, perník, ořechy,
jablka, strakaté zboží –
ale co český novinář
národu pod stromek složí?
Ježíšku, celý boží den
v novinách našich jsem hledal,
ale těch věcí radostných
letos nám prosinec nedal!
Už i ten svatý Mikuláš
v noviny všecek byl zašit,
všelikou divnou novinou
velké jal děti se strašit.
Čerta měl ovšem po boku,
anděla v nebi však nechal,
po Čechách hodným dětičkám
do punčoch nadělit spěchal.
Sněhu se mnoho prášilo,
čertu se prášilo z huby,
v punčoše byl jen oříšek,
národ si vylámal zuby.
Kdyby se aspoň v Evropě
něco teď kloudného dělo –
ale ta celá Evropa
nějak má nemocné tělo.
Nebožtík Hamlet řekl kdys,
v Dánsku že nějak to hnije –
Ježíšku, celá Evropa
dánskou tu chorobu žije!
Ovšem jsou v světě mudrci,
v Uhrách ti poradí krátce:
„Kdo se tu jako Hurban hne,
pověsit dáme ho, zrádce!“
Na ten tvůj stromek vánoční,
v svátek tvůj nábožný, dětský
chtěli by pani Maďaři
pověsit Slováky všecky.
Ježíšku, všude na světě
bylo to, je to i bude,
že jsou tu děti boháčů,
a že tu děti jsou chudé.
Všude v tom světě širokém,
kam jen jdeš v pouti své chvatné,
najdeš tam hodných dětí dost,
najdeš však leckde i špatné.
A my jsme všichni chudáci,
mnohým z nás těžká je rada,
politické to děti jsou,
i když jim šediví brada.
Prosím tě, božský Ježíšku,
do Čech až dojdeš tím světem,
pro lásku, jež tě zrodila,
odpusť těm velikým dětem!